Rovnost, 17. 9. 1921
(...)
Zakázaná oslava Masarykova v Masarykově ulici. V Brně se včera ukázalo, že je-li člověk důmyslný a praktický, není mu dovoleno presidenta při jeho návštěvě oslavit. A to ještě k tomu v ulici, kudy pojede se svou družinou. Stalo se to jednomu - bodrému židovskému obchodníkovi - plátýnkáři v Masarykově ulici. Praktický tento muž vyzdobil svou výkladní skříň v pravdě originelním způsobem, neboť navěsil několik tuctů bílých a červených punčoch, takže tvořilo to nápadnou směsici národních barev. Udělal-li to z dobrého či zlého úmyslu, nemohu říci. Policie však podle doslechu tuto zvláštní dekoraci ve výkladu zakázala, poněvadž oslavovat presidenta vyvěšením jakýchsi "fuseklí" není prý při nejmenším slušné.
Denní zprávy.
K včerejšímu příjezdu presidentovu do Brna. Včera tonulo Brno ve slávě a v záplavě národních barev. Městská rada, která když nemá na výplatu úředníků a městských zřízenců, musí zpronevěřiti zemskému obilnímu ústavu 3 miliony korun, tentokráte opravdu neskrblila. Brněnská radnice dluží obilnímu ústavu již dlouho za mouku 3 miliony korun, neboť peníze ty použila na výplatu městského personálu, avšak to jí nikterak nevadilo, aby u příležitosti zájezdu presidenta Masaryka na Moravu nevyhodila zbytečně několik stotisíc korun na hloupou parádu, která není projevem úcty k osobě presidentově, nýbrž spíše dokumentuje úžasnou povrchnost jeho zdejších oslavovatelů, kteří z velké části skládali se z lidí, před časem ještě Masaryka divoce nenávidějících. O tom však jsme již psali. Včera ale rovněž byly při uvítání presidenta Masaryka k spatření zjevy, které nejen překvapovaly, ale z nichž bylo rozumnému člověku skoro na nic. Tak to jistě působilo na každého, kdo se domníval, že uvidí, jak v hlavním městě Moravy republikánským způsobem vítán je humanistický president "demokratického" státu. Kdybychom chtěli pronésti svůj všeobecný úsudek o včerejší slavnosti, nebylo by lze přejíti ani jednu věc bez spravedlivé kritiky. To nebyla včera oslava presidenta republiky, to bylo jeho znehodnocení. Takové bezduché, vynucené slavnosti bez nadšení mívali jen proklínaní habsburští monarchové, tyrani našeho lidu "z boží milosti", k jichž oslavování byl častokráte lid komandován, poněvadž z vlastního přesvědčení úcty a lásky k nim neprojevoval, spíše posílal je do horoucích pekel.
(...)
Poznámka: Novinář tu svým psaním těsně předtím, než se dostal k dělníkům, vojákům Sokolům a jejich vystupování, státním a zemským úředníkům, stoupencům "státotvorných" stran, Orlům, hummelhansovcům, kteří si uřízli ostudu, o čemž už bylo v tomto čísle něco napsáno předtím, a k lidu, a také k "držitelům" republiky, kdy věc vidí úplně jinak, než jak ji viděli jiní novináři mnohem pozitivněji naladění, potvrzuje tu známou věc, že když někdo někoho nemá rád, tak ho pošle třeba i do pekla..., což je jistě negativní. Takže koho zajímá pokračování či veselé odstavce předcházející příspěvku o "punčocháři", nechť vyhledá příslušné číslo Rovnosti, např. v digitální knihovně.