Titan von Heffner, Otto (ed.), Johann Siebmachers grosses und allgemeines Wappenbuch, Band I, Erste Abteilung – Die Wappen der Souveraine der deutschen Bundesstaaten, Verlag Bauer u. Raspe, Nurnberg 1856.
Na straně 8 obsahuje Nový Siebmacher velmi stručnou informaci o moravském erbu jako součásti velkého znaku rakouského císaře, jenž byl kodifikován v roce 1836. Za moravský znak je v souladu s touto kodifikací považována červeno‑stříbrně šachovaná, zlatě korunovaná orlice na modrém štítu. Co se týče klenotu, odkazuje editor svazku na vyobrazení znaků zemí české koruny v díle Johanna Jacoba Fuggera z roku 1668 – je jím tedy stojící červeno‑stříbrně šachovaná orlice (Pícha František, O klenotu znaku moravského markraběte, Genealogické a heraldické informace 2010, Moravská genealogická a heraldická společnost, Brno 2011, s. 23-25.)
 |
| Die Wappen der Souveraine der deutschen Bundesstaaten,Tabule č. 6 |
"Tafel 6.
Ungarn.-Böhmen.
(...)
Bei vorliegendem Wappen ist der Schild geviert mit einem Herzschild, in welchem der obengenannte böhmische Löwe. Der I. Platz des Hauptschildes enthält in B., einen r. und s. geschachten, g.-gekrönten Adler wegen des Markgrafthums Mähren; der II. Platz hat einen # Adler, auf dessen Brust eine s. Sichel, in der Mitte, von einem s. Kreuze begleitet, in G. wegen des Herzogthums Ober- und Nieder-Schlesien. Der III. Platz getheilt, oben b., unten eine g. Mauer mit aufwärts stehenden Zinnen (Markgrafschaft Niederlausnitz); der IV. hat in S. einen auf gr. Berge schreitenden r., am Bauche weissen Ochsen (Oberlausnitz). Auf dem Schilde ruht die böhmische Königskrone.
Die bezüglichen Helmkleinode sind nach v. Fugger p. 496 für Böhmen ein s. offener mit r. Herzen besäter Flug, für Mähren ein r. und s. geschachter ganzer Adler und für Schlesien zwei g. Büffelhörner, zu beiden Seiten mit je fünf abwechselnd r. und s. Fähnlein besteckt. Zwischen den Hörnern ein Pfauenschweif. Ausserdem ist am genannten Orte auch der Lausniz'sche Ochse ganz r. und ohne gr. Berg.
Die vier Länder, deren Wappen im böhmischen Schilde enthalten sind, waren alle Lehen der Krone Böheim."
Zkratky:
B. = Blau
r. = rot
s. = silber
g. = gold
Fugger, Johann Jakob, Birken, Sigmund von (zprac.), Spiegel der Ehren des Hoechstloeblichsten Kayser- und Koeniglichen Erzhauses Oesterreich: oder Ausführliche GeschichtSchrift von Desselben, und derer durch Erwählungs-, Heurat-, Erb-, u. Glücks-Fälle ihm zugewandter Käyserlichen HöchstWürde, Königreiche ..., Nürnberg, 1668
 |
| Johann Jakob Fugger, Spiegel der Ehren, Böhmen, Mähren, Lausnitz, Schlesien, s. 496 |
(Fugger, Johann Jakob, Spiegel der Ehren des Höchstlöblichsten Kayser- und Königlichen Erzhauses Oesterreich : oder Ausführliche GeschichtSchrift von Desselben Erster Ankunft / Aufnahme / Fortstammung und hoher Befreundung Auch von Derer aus diesem Haus Erwählter Sechs Ersten Römischen Kaysere / Ihrer Nachkommen und Befreundten / Leben und Großthaten / Erstlich vor mehr als C Jahren verfasset durch Johann Jacob Fugger. Nunmehr aber erweitert und in sechs Bücher eingetheilt von Sigmund von Birken. Nürnberg: Michael und Johann Friedrich Endter 1668)
 |
| Johann Jakob Fugger, Spiegel der Ehren, Mähren, s. 496 |
Na stránkách věnovaných heraldické terminologii Heraldická Terminologická Konvence je heslo obecná figura Orlice včetně definicí různých typů orlic, mezi nimi i orlice moravské a slezské, které vysvětluje, jak na moravskou orlici pohlíží heraldická věda. Z tohoto zdroje je převzat následující text. Když se použije označení moravská orlice, tak je to: "V modrém štítě stříbrno-červeně šachovaná korunovaná orlice se zlatou zbrojí." Pro jiné případy platí, že: "Orlici šachovanou jinými tinkturami, nebo s jinak barevnou zbrojí, či nekorunovanou, nelze terminologicky pojmenovat MORAVSKOU ORLICÍ, ale je ji nutné popsat v úplnosti.":
"Národní orlice
[popisy níže uvedených orlic jsou také uvedeny v Terminologickém Slovníku]
V české, moravské a slezské
heraldice zaujímají zvláštní místo tzv. národní orlice: plamenná čili
svatováclavská, moravská a slezská. V heraldických popisech není nutné
jejich podobu podrobně uvádět, neboť je v českém heraldickém prostředí
obecně známa, resp. poučeným heraldikům by známa býti měla. Místo
nadbytečných popisů doporučujeme použít ustálených a obvyklých termínů: ORLICE MORAVSKÁ, ORLICE PŘEMYSLOVSKÁ / PLAMENNÁ, ORLICE SLEZSKÁ, ORLICE TĚŠÍNSKÁ.
Do stejné kategorie lze zařadit i specifickou a nezaměnitelnou podobu orlice pánů a hrabat z Kolovrat."
Do stejné kategorie lze zařadit i specifickou a nezaměnitelnou podobu orlice pánů a hrabat z Kolovrat."
TS 10: ORLICE PŘEMYSLOVSKÁ
Orlice v erbu první české vládnoucí dynastie. Na počátku 14. století byl štít s touto orlicí v oficiálních dobových dokumentech nazýván jako "arma S. Wenceslai" - "znak svatého Václava". Odtud také užívané pojmenování "svatováclavská orlice". Na základě svědectví nejstarších barevných vybrazení a pozdější tradice lze takový erb popsat: Ve stříbrném štítě černá, plamenná orlice se zlatou zbrojí, a zlatým, dvojdílným, jetelovitě zakončeným perizoniem. Tinktura jazyka není z dobových vyobrazení odečitatelná, doporučujeme jazyk zlatý ve shodě s tinkturou zbroje, ke které jazyk patří. Konvencí doporučený termín PŘEMYSLOVSKÁ ORLICE lze nahradit úplným popisem. Jakákoliv plamenná orlice pokrytá odlišnou tinkturou, s jiným perizoniem nebo bez něj, či s jinou tinkturou zbroje, nemůže být pojmenována jako PŘEMYSLOVSKÁ ORLICE a musí být v úplnosti popsána.
Literatura:
Vojtíšek: Naše státní znaky, staré a nynější. Praha 1921.
TS 11: ORLICE MORAVSKÁ
Nejstarší doložené zprávy o
podobách MORAVSKÉ ORLICE a její tradiční vyobrazení dovolují stanovit
její obecný popis: V modrém štítě stříbrno-červeně šachovaná korunovaná
orlice se zlatou zbrojí. Orlici šachovanou jinými tinkturami, nebo s
jinak barevnou zbrojí, či nekorunovanou, nelze terminologicky
pojmenovat MORAVSKOU ORLICÍ, ale je ji nutné popsat v úplnosti.
V roce 1462 císař Fridrich III. polepšil moravskou orlici záměnou stříbrno-červeného šachování za zlato-červené. Moravskými stavy nebyla tato změna akceptována. Na přelomu 19. a 20. století byl Gerardem Hugo Ströhlem namalován velký císařský erb, jehož součástí byla zlato-červeně šachovaná orlice, mající zastupovat Moravu. Tato podoba je projevem malířovy svévole, protože úřední popis velkého císařského erbu na základě císařova rozhodnutí z 13. 5. 1836 uvádí moravskou orlici jako stříbrno-červenou.
Literatura:
Vojtíšek: Naše státní znaky, staré a nynější. Praha 1921.
Gall: Österreichische Wappenkunde. Wien - Köln 1977.
V roce 1462 císař Fridrich III. polepšil moravskou orlici záměnou stříbrno-červeného šachování za zlato-červené. Moravskými stavy nebyla tato změna akceptována. Na přelomu 19. a 20. století byl Gerardem Hugo Ströhlem namalován velký císařský erb, jehož součástí byla zlato-červeně šachovaná orlice, mající zastupovat Moravu. Tato podoba je projevem malířovy svévole, protože úřední popis velkého císařského erbu na základě císařova rozhodnutí z 13. 5. 1836 uvádí moravskou orlici jako stříbrno-červenou.
Literatura:
Vojtíšek: Naše státní znaky, staré a nynější. Praha 1921.
Gall: Österreichische Wappenkunde. Wien - Köln 1977.
TS 12: ORLICE SLEZSKÁ
Popis: Ve zlatém štítě černá korunovaná orlice s červenou zbrojí a stříbrným jetelovitě zakončeným perizoniem s křížkem na hrudi.
K Dolnoslezským vévodstvím byly počítány Vratislav, Lehnice, Svídnice, Břeh, Hlohov, Javor, Zaháň, Olšínsko, Krosno, Nissa atd. a všechny byly krom vlastních zemských znaků reprezetovány i SLEZSKOU ORLICÍ.
Literatura:
Grote: Stammtafeln. Leipzig 1877.
Vojtíšek: Naše státní znaky, staré a nynější. Praha 1921."
Příkladem správného postupu je například znak a vlajka Jihomoravského kraje, což vidíme na stránce portálu Jihomoravského kraje Symbolika Jihomoravského kraje.
Znak Jihomoravského kraje
Popis:
Modro-červeně čtvrcený štít, v prvním poli moravská orlice, ve druhém poli stříbrné břevno pod stříbrným temenem, ve třetím poli zlatý vinný hrozen s listem a úponkem, ve čtvrtém poli zlato-červeně šachovaná korunovaná orlice se zlatou zbrojí.
Vlajka Jihomoravského kraje
Čtvrcený list. Horní žerďové pole modré s moravskou orlicí. Dolní žerďové pole červené se žlutým vinným hroznem s listem a úponkem. Horní vlající pole tvoří čtyři vodorovné pruhy, střídavě bílé a červené, v poměru 1:2:2:2. Dolní vlající pole modré se žluto-červeně šachovanou korunovanou orlicí se žlutou zbrojí. Poměr šířky k délce listu je 2:3.