Hlasy z Hané, 13. 8. 1885
Spěšme uvítat císaře!
Morava plesá, neboť milovaný její panovník navštíví krásný její střed, zlatou Hanou a sjede se ve staroslavné Kroměříži se vznešeným přítelem svým Alexandrem, carem ruským.
Sotva že na veřejnosť vznikla radostná tato zvěsť, sotva že první známky objevily se, že stane se skutkem, a již poskočilo dobré srdce Moravanů všech, kteří lásku a oddanosť svou k nejjasnější panovnické rodině osvědčili již na nesčetných bojištích, kteří zůstali jí věrni i v dobách nad pomýšlení trapných a za štěstí její neváhali položiti ani nejdražších statků svých. Nejen v Kroměříži a vůkol její, nýbrž i jiných okresích vzdálenějších vydáno hned heslo: Uvítáme nadšeně a vroucně svého císaře!
Heslo toto zavznívá mocně i na našem okresu prostějovském, kterýž nebývá věru nikdy mezi posledními. Bohatý i chudý, měšťan i rolník, všichni strojí se v den schůze císařské do Kroměříže, aby vzdali tam panovníku svému před tváří všeho světa povinný hold a uctivě přivítali zároveň mocnáře velikého pobratimského národa ruského, kterýž proudy své šlechetné krve vykoupil již svobodu méně šťastných slovanských národův jiných a pomáhal svobodě naší i na pláních slavkovských...
Vypravíme se do Kroměříže v počtu valném a skloníme tam před tváří vznešeného císaře a krále prapory jednot a spolků svých. Pozdravíme jej láskou nelíčenou, láskou upřímnou a dokážeme, že na té lásce k panovnické rodině naší nelpí ani stín, že jest čista, neposkvrněna a neporušena. Dokážeme, že srdce naše naplněna jsou vřelou vděčností za všecky za vlády císaře Františka Josefa udělené nám svobody a dokážeme zároveň, že jsme národem svobody milovným i svobody hodným, že jsme prodchnuti snahou, abychom vyšinouce se mezi národy nejpokročilejší, stali se podporou trůnu nejstatnější, tak aby vítězně mohl vždy čeliti proti všem nepřátelům svým uvnitř i na venek.
Kdos tedy věrný syn vděčného našeho národa a kdo víš, čím mu milovaný náš mocnář se stal, ten chystej se na velikolepou pouť do Kroměříže a vyzývej bratra i přítele svého, aby vydali se na ni s tebou, aby osvědčeno tak bylo před celou Evropou, že český lid na Moravě jest ve své věrnosti k říši a její panovníku pevný jako žula a že s pohrdou hledí na ty, kdož neostýchali se ač Rakušané, při nedávné slavnosti v Drážďanech volati: "My svého císaře ctíme, jiného však milujeme!"
Nikoliv! Tak nemluví dobří synové o svém otci, tak nemluví dobří poddaní o vladaři svém a proto budeme my volati jinak. Budeme volati: "My císaře svého milujeme, my za svého císaře jmění, krev i život dáme!"
Nuže na shledanou s tímto heslem v Kroměříži, v oné Kroměříži, ve které svit svobody rozbřesknul se národům rakouským poprvé a ve které přes všecku zlobu časů a úskoky tajných i zjevných nepřátel červenobílý prapor český vysoko vlaje ve vzduchu, na shledanou v ní u nezdolné a nezlomné věrnosti a lásce české!
Schůze císařů.
Z Kroměříže. (Pův. dop.)
Ode dávných let nebylo krásné naše město v takovém rozčilení jako právě tyto dny.
(...)
Nyní však, jakkoli den schůze určen ještě není, schůze císařů v Kroměříži bude najisto a městem i okolím celým lomcuje radostný chvat, aby k návštěvě mocnářů a vznešených jejich chotí co nejdůstojněji a co nejnádherněji se připravily.
(...)
Proto snadno vysvětliti si lze, že staří a mladí, muži a ženy o ničem jiném nemluví, než o tom, jak velikou tuto událosť co nejvíce oslaviti. Obecní zastupitelstvo, které slova purkmistrova s největším jásotem uvítalo, rozdělilo se hned ve tři odbory a sice dekorační, pořadatelský a třetí, jemuž uloženo, postarati se o důstojnou representaci veřejných budov, které císař bezpochyby svou návštěvou poctí. Dekorační odbor, jemuž stálá sekce finanční povolila neobmezený úvěr, bude míti práci největší. Pokud usneseno již, budou stavěny nádherné slavobrány a obelisky a uspořádán bude velikolepý ohňostroj, kterýž vypálen bude za všeobecného osvětlení města a za ozáření hlavních míst světlem elektrickým. Při vjezdu císaře a vznešené choti jeho budou špalír tvořiti všecky jednoty a spolky domácí jakož i okolní; stateční rolníci naši sestavují již nyní malebná banderia v krásných národních krojích a má se za jisto, že k uvítání nejvznešenějších hostí dostaví se i množství spolků a jednot z okresův jiných. Výkladní skříně větších obchodů jsou již dekoračních látek plny, i dá se očekávati, že Kroměříž zaskví se v tak bohatém slavnostním hávu, v jakém nezaskvěla se dosud nikdy.
(...)
Tak žijeme v takovém nedočkavém rozechvění, jaké panuje na jevišti divadelním, když herci čekají za kulisami, aby na dané znamení vystoupili.
(...)
Hlasy z Hané, 15. 8. 1885
Schůze císařů.
Z Kroměříže. (Pův. dop.)
(...)
Přípravy k uvítání Veličenstev dějí se v míře co nejrozsáhlejší, takže město naše slavnosti, jaká se připravuje, ještě nikdy dosud nevidělo. Obec i soukromníci, město i vůkolí, všecko spěchá, aby milovanému panovníku a vznešené choti jeho vzdalo svůj nejpovinnější hold a zároveň co nejuctivěji uvítalo carské manžely ruské. Prapory zhotovují se ne po tuctech, nýbrž po stech, slavověnce zakryjí zdi budov našich. A což ten statečný venkov náš! Při zprávě o příjezdu mocnáře jakoby skočil na koni. Na všech stranách svolávány schůze, na všech stranách sestupují se rolnická banderia. Bude jich tolik, že jest ustanoveno, aby tvořila po celé cestě z hulína do Kroměříže špalír a starý náš malebný hanácký kroj přiveden bude opět jimi ku cti. Rozumí se při nepřátelství jistých lidiček k našemu národu samo sebou, že vzchopení se jeho, aby nejjasnější dynastii nezlomnou svou věrnosť znovu a skvěle dokázal, bylo jim hned trnem v oku a že snažili se, aby banderia naše byla zapovězena. Ale p. místodržitel, jenž, jak oznámil jsem minula, u nás meškal, ujistil nás, že přičiní se ze všech sil, aby banderia povolena byla a kavalírské jeho slovo jest nám zárukou, že se tak dojista stane.
Poněvadž dá se očekávati ohromný nával lidu cizího a poněvadž česť našeho města žádá, aby za slavnostních dní nestalo se ani to nejmenší, čím by ve stín uvedena byla, vydal již purkmistr Bojakovský k obecenstvu zvláštní vyhlášku, kterou mu ukládá, aby každého přibylého hosta svého již nyní na radnici ohlašovalo. mimo to musí na policii oznamovati, mohou-li zadati nějaké pokoje a za jakou cenu. Že v Kroměříži mešká také náčelník vídeňské tajné policie, policejní rada Stehling, víte bezpochyby již také. Bezpečnostní opatření učiněna budou v rozměru největším, ačkoliv každý jest přesvědčen, že jich ani třeba není, poněvadž od lidu našeho nelze očekávati ničeho zlého ani v nejmenším, nějaký zlomyslný cizinec pak v ďábelské činnosti své mezi tím, nejen že by půdy nenašel, nýbrž vydal by se zároveň v takové nebezpečí, že by životem z něho nevyvázl.
(...)
Jakožto úvod ku slavnostem nastávajícím můžeme považovati i svěcení praporu 3. našeho domácího pluku, vykonané 11. a 12. t. m. Vůbec se Kroměříž uniformami vojenskými jen jen hemží.
Hlasy z Hané, 20. 8. 1885
Vzhůru do Kroměříže!
(...)
Všecky spolky a jednoty mohou vzíti s sebou prapory své a za povolení u c. kr. okresního hejtmanství žádati jim netřeba.
(...)
Schůze císařů.
(Zvláštní tel. "Hlasů z Hané.")
Na základě telegramu, z místodržitelství právě došlého oznamuje nám starosta města p. baron Bojakovský, že Jeho Veličenstvo císař František Josef I. dojede do Kroměříže dne 24. srpna o 3. hodině odpol. a že slavnostní uvítání všeho svého věrného Hanáctva nejmilostivěji schválil. Car Alexander III. přijede bezpochyby dne 25. t. m. Celé město s okresem hárá nadšením již dnes, uvítání bude báječně velikolepé.