"§. 9 Am Eingange und Ausgange einer jeden Ortschaft soll auf Kosten der Gemeinde eine Tafel (Ortschaftstafel) auf einer angemessenen Stelle angebracht und stets leicht lesbar erhalten werden. Diese Tafel hat den Namen der Ortschaft, dann der Gemeinde und des politischen Bezirkes, zu welchem sie gehört, und bei Ortschaften, welche im Zollgränzbezirke liegen, auch diesen Beisatz zu enthalten.
Die politische Landesbehörde bestimmt, in welchen Landessprachen die Aufschriften zu machen sind."
(Ke sčítání lidu viz 1) Historie sčítání lidu na území České republiky, 2) příloha týdeníku Veřejná správa 45/2005, a 3) Zasedání Národního shromáždění československého roku 1920. Tisk 2792. Zpráva ústavního výboru vládním návrhu zákona, tisk 2645 o názvech měst, obcí, osad a ulic, jakož i označování obcí místními tabulkami a číslování domů.)
Vzor značky.
Oválná tabule (cedule) na šířku, o rozměrech 0,9 m (šířka) a 0,7 m (výška) upevněná ve výši 2,5 m na sloupku nad zemí. Ke vzoru připojená poznámka popisující ceduli a sloupek, ke kterému měla být připevněna. Sloupek měl být natřený (olejovými) zemskými barvami, za které byly úřady považovány červená a žlutá. V bílém poli tabule měl být umístěn černý nápis s textovými položkami (nejprve německy, potom česky):
Ortschaft:
Gemeinde:
Politischer Bezirk:
Im Zollgrenzbezirke / V pomezí celním
Osada:
Obec:
Okres politický:
Anmerkung:
Schrift schwarz auf weissem Grund
Säule mit Oelfarbenanstrich in den Landesfarben roth und gelb.
Citace zdroje dokumentu: MZA v Brně, A 9 Zemský výbor, kr. č. 187
Tzv. zemské barvy vychází z (neoficiální) praxe, prosazované od počátku 19. století a především po nezdařené "ústavní kodifikaci" z roku 1848, masově a cíleně během celé druhé poloviny 19. století. Žel se v tomto jistě dobře míněném procesu zemského patriotismu opět střetávaly národnostní a politické zájmy té doby. Protože se jedná o období hluboko před "rovnoprávným" užíváním obou zemských jazyků, dominuje němčina a i zemské barvy v podobě, v jaké je přijímala především tehdejší většinová německá politická reprezentace země.
V tomto případě nás zajímá zvláště způsob, jakým měl být natřen sloupek. Přečtěte si také příspěvek Zábradlí/laťoví/brlení/klandr hlavní strážnice v Brně - natřít bíločerveně nebo černožlutě? pojednávající o barvách zábradlí hlavní strážnice v Brně v polovině 18. století, kdy červená a bílá kostek moravské orlice ("protože země a město Brno mají ve svých znacích červenou a bílou, ať se těmito barvami natře i zábradlí") musela ustoupit černé a žluté.
V dnech 8. až 11. září 1909 se ve Velkém Meziříčí konaly manévry. O přípravách na ně, jež probíhaly od konce května, poté co bylo 26. května 1909 oficiálně ohlášeno místo jejich konání, jímž se stalo Velké Meziříčí, a související problematice odrážející se v použité symbolice, v barvách praporů a také sloupů, na nichž byly v obcích upevněny obecní tabule, jež měly být do konce července postaveny, pojednává práce Zdeňka Váchy Červená a bílá jsou barvy naše? Národnostní problematika v době příprav a konání císařských manévrů u Velkého Meziříčí (8.-11.9.1909) otištěná ve sborníku Západní Morava : vlastivědný sborník vydaném Muzejní a vlastivědnou společností v Brně v roce 2001, roč. 5, s. 82-106.
Tehdy vznikl mezi okresním hejtmanstvím a obcemi po vydání vyhlášky okresního hejtmana z 24. června 1909 o místním značení odvolávající se na § 9 zákona č. 69 říšského zákoníku z 23. března 1869, v níž byl tento paragraf citován a dále bylo řečeno, že: "v každé obci a to při vjezdu a výjezdu má býti umístěna tabulka (...) ve stavu snadno čitelném. Má obsahovat jméno osady, obce a politického okresu, k němuž patří. Tabulky ty mají býti vyhotoveny v jazyku českém a německém. (...) Nápis je černý na bílém poli a sloupec má být natřen pruhovaně (...) barvou červenožlutou.", spor o podobu nápisů na obecních tabulích.
Zdeněk Vácha se na základě pramenů, jež měl po ruce, domníval (patrně dle odpovědi Osové Bítýšky velkomeziříčskému hejtmanství), že příslušná prováděcí vyhláška související s oním paragrafem zákona prostě nebyla po ruce, když už mu nebyl znám důkaz, že by se proti Osové Bítýšce před zahájením manévrů ještě nějak postupovalo. Obsah oné vyhlášky, o kterou se hejtmanství mohlo opřít a kterou jsme tu přivedli na scénu, jsme právě rozebrali výše.
Na nastalé situaci zaujme skutečnost, že v rozporu s výnosem místodržitelství z roku 1876 a klidně proti nařízení hejtmanství byly obce, které sloupek natřely červenobíle, což by nás věru nenapadlo, znaje jen výnos, podle kterého, jak bychom jen s ním v ruce předpokládali, se každý měl řídit. Je tedy otázkou, jak moc, kým a kde vlastně se vůbec citovaný výnos uplatňoval v praxi předtím. Řeklo by se, že po roce 1876 už měly být obce na celé Moravě navyknuté na červenožluté sloupky, ale pak by je nebylo potřeba v létě 1909 teprve stavět, a ono ne. Z našeho pohledu to byla pro obce povinnost, když existoval výnos, jenže alespoň na velkomeziříčsku celkem nenaplněná. Nakonec snaha zviditelnit okres tímto způsobem je něčím z toho, čemu se ve Váchově článku říká stavění Potěmkinových vesnic.
Na Wikipedii se v příslušné části hesla Moravská vlajka k událostem předcházejícím vojenské cvičení, která čerpá z Váchova článku, k tomu dočteme: "Některé obce tohoto nařízení nejprve neuposlechly a nápis nechaly udělat jen česky nebo cíleně provedly záměnu barevného zobrazení obecního značení, aby následně po důrazném připomenutí hejtmanovy vyhlášky pod dojmem postihu ustoupily. Například v Tasově byly obecní tabule nejprve napsány červeným písmem a jen v české řeči, a také sloupy, na nichž cedule byly upevněny, byly červeno-bílé. 30. srpna již byly dle předpisu: "totiž bylá půda černý nápis v české i německé řeči vyhotoveny, na slaupcích žluto červeně pruhovitých upevněny." Nejspíš jedinou obcí v tomto kraji, která vytrvala, byla Osová Bítýška, kde se ještě v polovině srpna zjistilo, že obecní tabule jsou: "jen česky červeně na bílém podkladě a nikoli na sloupech, ale na c. k. budovách". Na přípis okresního hejtmana představitelé obce odpověděli pro hejtmana možná nečekaným způsobem, když proti jeho citaci zákona postavili citaci přímo z říšského zákoníku. Ještě 31. srpna byly podle hlášení četníků české tabule stále na svém místě, okresní hejtmanství však už nereagovalo."
Argument představitelů Osové Bítýšky velkomeziříčskému hejtmanství z 2. poloviny srpna 1909 je jistě zajímavý ve vztahu k tomu, kdo co o výnosu z roku 1876 věděl, měl vědět, nevěděl, nechtěl vědět, nebo dělal, že neví: "Tomuto znění zákona obecní představenstvo zúplna vyhovělo an c. k. okresní hejtmanství jiného paragrafu zákona ani nijakého jiného nařízení stran (...) barvy, (...) a stran řeči necitovalo, dalo obecní představenstvo provésti obecní tabule jedno jazyčné v českých barvách, tak jako německé obce na Moravě mají tabulky německé výhradně. Existuje-li nějaké nařízení týkající se posledně jmenovaných podrobností, žádá obecní představenstvo za sdělení a samo sebou se rozumí, že jim ihned bude vyhověno - neexistujeli však žádné, nechť dopis tento považován jest za rekurs proti nařízení c. k. okr. hejtmanství č. 208.24/6. 1909."