Událost, která se konala na místě dnešního Žerotínova náměstí, když ještě nebyla postavena ani nová budova zemského sněmu, k jejímuž otevření došlo v roce 1878 (dnes Joštova, tam, kde je Ústavní soud České republiky), vedle Červeného kostela, je zachycena obrazem, jehož digitální kopie je dostupná na stránce Encyklopedie města Brna: Slavnost svěcení sokolského praporu. Tuto grafiku, po levé i pravé straně trochu oříznutou, najdeme označenu jako: Karel Maixner, rozvinutí praporu Sokola Brněnského, 1871. Archiv T. J. Sokol Brno I. v obrazové příloze práce Michala Doležela, Folklorismus v Sokole. Lidová kultura jako zdroj národní identity sokolské organizace v letech 1862-1948, Brno, 2014.
 |
| Karel Maixner, rozvinutí praporu Sokola Brněnského, 1871. Archiv T. J. Sokol Brno I. |
Z pohledu dnešního značení ulic a náměstí se akce konala u Červeného kostela čelem k tehdejšímu divadlu na Veveří. Sokolský průvod kráčel v tento den středem města z Křenové ulice, Kolištěm, Kobližnou ulicí, přes náměstí Svobody na Žerotínovo náměstí, kde byla postavena tribuna pro hosty a hodnostáře a kde se slavnost konala.
Odpoledne se konala pěvecká zábava a večer v lužáneckém sále ples s ohňostrojem za účasti asi 5 000 osob.
Účast na slavnosti odmítl starosta Brna Christian d’Elvert s odůvodněním, že Brno je město německé a on jako jeho představitel se nemůže účastnit slavnosti slovanské.
Literatura: Burian V., Svěcení praporu "Sokola" v Brně roku 1871, in: VVM, roč. 47, č. 2, Brno, 1995, s. 128–135; Zapletal, Vl., Kožík Fr., Dějiny Sokola Brno I, 1862–1887, Brno, 1948; Dostál M., Vznik sokolské tělovýchovy v Brně, Sokolský almanach 1914-1994.
Na stránce TJ Sokol Brno věnované historii se dočteme, že "Největší sokolskou událostí roku 1871 byla slavnost svěcení sokolského praporu. Po úředních obstrukcích v roce 1870 byla slavnost povolena a uspořádána 29. května 1871. Toho dne se sjelo do Brna 50 jednot sokolských z Čech (se 764 členy) a 14 jednot moravských (s 298 členy), celkem s 41 prapory. Prapor z těžkého bílého a modrého hedvábí na jehož jedné straně je vyšit nápis SOKOL BRNĚNSKÝ a na druhé straně pták sokol držící stuhu s nápisem TUŽME SE !, je uchováván v prostorách stadionu Sokola Brno I a je svědkem kontinuity této největší brněnské sokolské jednoty." O začátcích Sokola v Brně se dočtete v článku napsanému při příležitosti 145 výročí od založení Tělovýchovné jednoty Sokol v Brně v roce 2013 například zde.
Poznámka: Tučně jsou v přepisu článku z 1. června 1871 zvýrazněna místa, která byla v originálu zvýrazněna prostrkáváním. Další zajímavá místa, zvláště ta, která se týkají praporů, moravské orlice a moravských barev, jsou zvýrazněna tučně a modře. Bylo upraveno několik překlepů, které by jinak působily rušivě, popřípadě zvýrazněno červeně, pokud se použitý znak z důvodu opravy překlepu liší od originálu nebo byl, protože byl vůbec chyběl, doplněn. Na závěr je opsána část došlých blahopřejných telegramů.
V novinovém článku se píše o moravských barvách a slovanských trikolorách. Na obrázku události od Karla Maixnera, který není barevný, můžeme zkoumat zachycení spousty praporů a vlajek. Muži na koních v popředí očividně drží prapory, na nichž rozeznáváme bikoloru. Vzhledem k charakteru podniku a v textu výslovně uvedeným barevným kombinacím (viz červenobílá stužka, ať už ji novinář popisuje zprava nebo zleva), je vzhledem k tomu, co skutečně vidíme (barevný odstín šedé, sytost barev), první, která nás napadne, kombinace bíločervená. Při pozorném pohledu na obrovské vlajky na stožárech si jednak přejeme, aby byly ještě větší, a jednak si dost dobře dokážeme představit, že tzv. slovanská trikolora tu může mít moravský ráz. Tento rys, pořadí barev bílá, červená a modrá (nebo naopak, v závislosti vyvěšení/zachycení vlající vlajky kreslířem), který se tu snažíme rozpoznat, sice může být pouhá vidina, ale v případě těch popisovaných dvou velkých vlajek u tribuny vedle červeného kostela to vypadá, že by to opravdu měla být bílá-červená-modrá - slovanská trikolóra, jak se tehdy běžně tři zemské barvy červená, modrá a bílá spojené v trikolóře označují na Moravě. Mohla by to zajisté také snadno být i jiná kombinace, třeba červená, modrá a bílá nebo bílá, modrá a červená (odkaz na přesně danou kombinaci barev podle ruského vzoru?), to podle toho, jak v tomto případě vnímáme ty zobrazené odstíny šedi, a jak moc důvěřujeme malířovu pozorovacímu talentu a nadání.
Slavnost svěcení praporu "Sokola" brněnského, dne 29. května 1871.
Jest po slavnosti - uplynuly rychle ty radostné okamžiky, jichžto svědky jsme byli právě v Brně, v tom ryze "německém" Brně, jak si ho naši nepřátelé zvykli nazývati. Ano, v tom ryze německém Brně podána dne 29. května 1871 jedna z nejslavnějších manifestací pro nerozlučitelnost zemí koruny české, podán mocný protest proti všem, kdož tento svatý svazek mezi Čechy, Moravou a Slezskem roztrhnouti chtěli a chtějí, osvědčena pevná vůle, že Čech, Moravan a Slezan za bratrstvo česko-moravsko-slezské hotov jest obětovati vše, co má.
Slavnost svěcení praporu "Sokola" brněnského, sotva že první o ní vnikla zvěst do veřejnosti, s velkou nepřízní zuřivců cislajtánských měla co bojovati. Ještě jí nebylo, a již štvaly hanebným způsobem němčoursko-židovské listy proti ní, popuzovaly proti ní obyvatelstvo brněnské nemohouce snésti, aby v hlavním městě Moravy, jež považovali nepřátelé za první a hlavní rejdiště cislajtánského násilí, před jejich očima se rozvíjela slavnost ryze národní. Avšak, nepomohlo bídné štvaní.
Byť i nejlítější nepřátelé naši v Brně vztekem přemožení buď se byli odstranili z Brna neb v den slavnostní zalezli do nejzazších koutů, většina obyvatelstva brněnského živě a upřímně se účastnila slavnosti, a my pevného jsme přesvědčení, že slavnost tato trvalých a našemu národů velmi příznivých následků bude míti v Brně. Nelze to zapírati ani zakrývati, že ryze národní duch čím dále tím více se sílí v Brně a dá Bůh, že přese všecky vzteky nepřátelské i zvítězí.
Jak jsme již v posledním podotkli čísle, byla slavnost opravdu imposantní, podařila se ve všech částech svých a poskytla divadlo nevšední, jakého Brňané ještě neviděli. Marné jest zmenšování slavnosti se strany listů nám nepřátelských; marné jest veškeré posmívání a hanobení! Kdo sám byl účastníkem slavnosti - a těch čítáno na tisíce a opět tisíce - slavnosti to, již byl oslavil celý téměř národ náš, jak zřejmo z ohromného účastenství v slavnosti a z mnoha set telegramů, jež k slavnosti došly, ten pohrdati musí úsměšky zuřivých nepřátel, jimižto se snaží odbýti velkolepé osvědčení, dne 29. května v Brně podané.
Než zanechejme nepřátely vzteku a pospěšme k popisu slavnosti samé.
Slavnost sama počínala již v svatodušní neděli, kdy se počali dostavovati do Brna hosté z Moravy a Čech. Již po třetí hodině odpolední bylo prostranné náměstí před nádražím brněnským naplněno obecenstvem, jež očekávalo přijíždějící účastníky slavnosti. A když o čtvrté hodině brněnský "Sokol" se byl s prozatímným praporem svým dostavil k nádraží, k vítání hostů, bylo náměstí již přeplněno obyvateli brněnskými.
K hodině páté počínaly dojížděti vlaky s účastníky slavnosti, vlaky to moravsko-slezské dráhy, které přivezly moravské spolky tělocvičné, pěvecké a jiné od Přerova až k Brnu, pak vlaky z Prahy jedoucí, se zimničním téměř a radostným rozechvěním očekávané.
Sestoupivše s vozů seřadily se spolky a deputace okolo svých praporů a když počaly vycházeti z nádraží ven, hromovým "Na zdar!" uvítalo je veškeré obecenstvo. Tu se rozvinul obraz překrásný. Jeden spolek bujarých Sokolů kráčel za druhým, jedna deputace za druhou; jednoty různé se střídaly, prapor za praporem, řada za řadou, vše u nadšení a radosti. Vítání obecenstva nemělo téměř konce; Moravan objímal bratra Čecha. Každý nový spolek, vycházející z nádraží, znova uvítán, zvláště spolky z Prahy a Čech.
Asi okolo hodiny 6. se hnul průvod ku předu, totiž Ferdinandskou ulicí a velkým náměstím k místnostem čtenářského spolku v ulici Rudolfově, kde se ukládaly prapory spolkové. Již tento průvod, který si všemi ulicemi musel proklesťovat dráhu, ukazoval k tomu, že slavnost sama nabude rozměrů téměř netušených. Tisíce a tisíce účastníků slavnosti z Čech a Moravy již bylo v Brně. A opět ty tisíce vítajících! Všude, kudy Sokolové, pěvci a deputace různých spolků kráčeli, všude vítáni srdečně. I z oken, v mnohých domech opravdu přeplněných, posílány jim pozdravy.
Ve spolku čtenářském uloženy prapory a počato s ubytováním hostů, jež ubytovací odbor k plné spokojenosti rychle provedl. Bytů bylo tolik, že se ani všech neupotřebilo. Jaká to radost ubytovatelů, když sami si mohli odváděti milé hosty!
Okolo hodiny sedmé již po celém městě panoval ruch neobyčejný. Ulicemi se jen hemžilo statečnými postavami Sokolů a hostů ze všech částí koruny České, pak z Vídně, z nížto již před polednem vlakem obyčejným, pak odpoledne rychlíkem neobyčejně mnoho se bylo dostavilo Čechů, tak srdečně uvítaných, jak uvítáni byli bratři z království přijedší.
K šesté hodině se dostavilo do Brna též banderium hanácké z okolí Kroměřížského, po silnici Olomoucké jedoucí. Jako vlaky slavnostní, zvláště ony z Prahy jedoucí na všech stanicích moravských uvítány byly hudbou a střelbou z hmoždířů a velkými zástupy Moravanů, tak vítáno hanácké banderium po cestě celé, zvláště v neděli o polednách ve Vyškově tamějšími spolky vlasteneckými, pak v Rousínově, kde z daleka je vítala už střelba a hudba a banderium Rousinovské Hanákům jim vyjelo vstříc. - U Tvarožné duněly opět hmoždíře a deputace spolků jim šla v ústrety. Taktéž dálo se u Juliánova, kde připojila se k Hanákům hudba a velký zástup lidí, doprovázejících je až do Brna. Tu uvítáni četou "Sokola" a ubytováni.
O hodině osmé počala při společenské zábavě v hȏtelu Wernerovu hudba od českého pluku hr. Nobili řízením p. kapelníka Hoznourka hráti. Velké místnosti a zahrada nemohly ovšem poskytnouti místa všem hostům. Bylo jich tu ale přemnoho a bavili se srdečně naslouchajíce výtečné opravdu hudbě.
Jako v hȏtelu Wernerovu, tak v mnohých jiných hostincích bylo vše hosty přeplněno a až pozdě do noci panoval v městě celém ruch velký. Vždyť bylo v noci přijelo ještě mnoho a mnoho hostů! ---
Nastal den slavnostní, den 29. května. Nebe nám přálo, ani mráček nezahaloval blankyt usmívající se. Jaký to teprv život v celém městě se rozvinoval dne 29. ráno, časně ráno! Se všech stran se dostavovali noví účastníci slavnosti, spolky s prapory a hudebními sbory, banderia; se všech stran proudilo bodré obyvatelstvo z šírého okolí brněnského do Brna, aby přítomno mohlo býti velkému svátku národnímu v hlavním městě Moravy. A netrvalo dlouho, ulice byly přeplněny.
K hodině osmé sešel se v plném počtu "Sokol" brněnský u domu svého starosty pana Flor. Zedníka v ulici Jodokové, kamž se byli také dostavili stateční banderisté hanáčtí a oni z okolí Rajhradského, v jichžto posledních v čele jel pan Hrůza z Rajhradu. Po osmé hod. se dali na pochod na Josefov pro matku a kmotry praporu a prapor sám. V čele jel náčelník "Sokola" brněnského Dr. Ct. Helcelet na bělouši s pobočníkem p. Smutným. Následovala hudba od pluku hr. Nobili, hrajíc veselé pochody, pak "Sokol" brněnský a banderia z okolí Kroměřížského a Rajhradského, asi 80 mužů, sprovázeni jsouce davy lidstva.
Když byli dorazili na Josefově k domu pana Jana Hlávky, bývalého starosty "Sokola" brněnského, kde se matka praporu paní Mar. Dvořáková a kmotry již byly sešly, zastaveno a praporeční četa se odebrala nahoru k matce pro prapor. Zde odevzdán praporečníkům zahalený prapor, pak skvostné bandalíry, načež matka a kmotry praporu zasedly do šesti ekvipáží a odebraly se v průvodu "Sokola" brněnského, vojenské hudby a banderií Cejlem a Kolištěm na ulici Křenovou. Všude, kudy se ubírali, poseto lidmi, nadšeně matku a kmotry vítajícími.
Podotknouti dlužno, že továrna pana Hlávky na Josefově byla četnými prapory moravských barev ozdobena, s vrchu pak vlála ohromná slovanská trikolora. V den slavnostní ozdobeny byly též prapory a věnci dům pana Flor. Zedníka, slovanský spolek čtenářský, dům "Výpomocné pokladnice řemeslníků" (mezi věnci se nacházela krásná hesla), pak některé části domu Padovcova naproti nádraží a hotel Wernerův. Že více domů ozdobeno nebylo, přičítati dlužno bojácnosti jedněch, šosáctví pak druhých, kteří vidouce, že slavnost se stává imposantní, litovali toho, že neozdobili domů svých vymlouvajíce se i na obecní radu, která prý ve své němčourské nevšímavosti nedala žádného pokynutí k ozdobení domů!! --
Mezitím, co matka a kmotry praporu se ubíraly ke Křenové ulici, sestavoval se tu rychle a správně slavnostní průvod. Po délce celé Křenové ulice až na Olomouckou rozestaveny byly tyčky s tabulkami, na kterých jména jednotlivých spolků, jakož i druh jednot napsány byly. Veškeré spolky, jakož i deputace se postavily na vykázaná jim místa. Pánům pořadatelům průvodu, jakož i správnosti všech účastníků se poštěstilo poměrně rychle sestaviti slavnostní průvod, tak že tento se ještě před 10. hodinou mohl dáti na pochod.
Nelze nám věru ani ve všech podrobnostech popsati slavnostní průvod tento imposantní, tolik pestrosti a rozmanitosti v sobě chovající, tak že oko jednotlivce nebylo s to, přehlednouti všecko.
V čele průvodu slavnostního jel náčelník "Sokola" brněnského Dr. Ct. Helcelet na koni; za ním kráčela v plné parádě vojenská hudba od českého pluku hr. Nobili hrajíc veselé pochody, z nichžto se zvláště líbil pochod složený panem kapelníkem Hoznourkem a věnovaný "Sokolu" brněnskému. Za vojenskou hudbou jelo 60 Hanáků v malebném kroji svém na krásných koních. Následova statečný "Sokol" pražský, vzor všech jednot sokolských, v počtu 180 mužů.
Za "Sokolem" pražským postupovaly sokolské jednoty z Čech a sice z Malé Strany v Praze, z Vršovic, Karlína, Cerhovic, Bydžova, Smíchova, Slaného, Velími, Melníka, Turnova, Nové Paky, Lomnice, Plzně, Domažlic, Litomyšle, Lužce, Polné, Humpolce, Králové Hradce, České Třebové, Volíně, Vys. Mýta, Poličky, Kutné Hory, Opočna, Nového Města, Skalice české, Benešova, Tábora, Příbrami, Jílové, Záběhlic, Brandýsa nad Labem, Roudnice, Pardubic, Nymburku, Brodu, Jičína atd. Jednoty tyto se byly dostavily v počtu přes 500 mužů.
Za českými Sokoly kráčela sokolská jednota z Prostějova se starostou Dr. Fanderlíkem v čele, pak ostatní sokolské jednoty Moravské, a sice: z Kroměříže (se starostou Dr. Mildšuhem v čele), ze Slavkova, Přerova, Křížanova, Olomouce, Valaš. Meziříčí, Tišnova, roln. "Sokol" hanácký atd. atd., v počtu okolo 300 mužů.
Následoval "Sokol" brněnský s praporeční četou a praporem zahaleným, v počtu asi 100 mužů.
Za "Sokolem" brněnským jely v 6 kočárech matka a kmotry praporu, doprovázeny čestným průvodem banderia.
Za těmi kráčely jednoty pěvecké, a sice z Vídně "Lumír", odbor spolku dělnického, Slovanský zpěvácký spolek, z Prahy "Hlahol", "Lumír," "Lukes", Kroměřížský "Moravan", Kojetínský "Jaroslav", čtenářsko-pěvecký spolek z Lipníka, pěvecké spolky z Hradce Králové, Žiželice nad Cidlinou, "Horák" z Nového Města, "Beseda brněnská" atd.
Následovaly pak jednoty a deputace spolků pražských v malebných svých kostumech. Uvádíme tu zvláště spolek řezníků pražských se skvostným praporem, jejž střídavě nesli 3 praporečníci v skvostném kroji. Členové spolku řezníků pražských ve svých kostumech (zelené čapky se zlatou obrubou, bílé kabátce, na ramenou blýskavé sekery) všeobecnou na se poutaly pozornost. Za řezníky šly v uniformách deputovaní pražských sborů měšťanských, ostrostřelců, granátníků a pěchoty, pak první spolek řezníků a uzenářů, Beseda Karlínská, pražští sladovníci, mlynáři, zlatníci a stříbrníci, šermířský spolek "Svobodoslav", Beseda Žižkovská s praporem kostnickým (na jehož černé straně jest červený kalich), pražský "Merkur", "Oul", pražští koželuzi, kominíci, rukavičkáři, pražská "beseda řemeslnická" atd.
Toto oddělení průvodu nejskvělejší poskytovalo obraz, an v Brně ještě nevídány krásné kostumy, v nichžto se jednotlivé spolky řemesl. v Praze poprvé objevily r. 1868 při slavnosti položení základního kamene k národnímu divadlu v Praze.
Za pražskými spolky kráčely jednoty a deputace spolků vídeňských, "Beseda vídeňská", omladina slovanská atd., pak jednoty pěvecké, které při svěcení praporu neúčinkovaly, a sice: Krapčický "Říp", zpěvácký spolek z Turnova, Heřmanoměstce, Holic, "Lumír" z Ústí nad Orlicí, "Lumír" z České Třebové, "Hvězda" z Bučovic, "Velen" Boskovický, "Jaroslav" Letovický, zpěvácký spolek Kunštátský atd.; pak deputace a jednoty čtenářské, živnostenské záložny, ochotníci atd., jako beseda a záložna Třebíčská, ochotníci z Velkého Meziříčí, beseda a záložna z Poličky, omladina Hulínská, čtenářský spolek Uhersko-Hradišťský, "Svornost a záložna z Boskovic, strojníci z Blanska atd.
Následovaly spolky akademické a študentstvo, a sice akademický spolek "Zora" z Brna s deputacemi pražského a vídeňského spolku akademického, polského akademického spolku "Ognivo", pak študentstvo brněnské.
Za těmi kráčely opět deputace a spolky čtenářsko-pěvecké, živnostenské, potravní, podnikatelské, záložny, spolky vysloužilců atd, a sice "Oul" Kamenicko-Přílepský, "Rastislav" z Blanska, "Libuše" z Lulče, čtenářští spolkové z Rajce, Záhlenic, Rataj, Hulína, Kojetína, Chropíně, Olomouce, Ivančic, Doloplas, Krumlova, Frenštátu, Králové Hradce, Drnovic, Střelic, Brodku, Vranovic, Hukvaldů, Dřínova, Staré Břeclavy, Hodonína, Šlapanic, Rousinova, Podivína, Podolí, Tvarožné, Unhoště, Židenic, "Přemysl" z Dolno-Mokrovse, živnostenští spolkové z Juliánova, Vyškova, Jiříkovic, Rajhradu, Jevíčka, Uher. Brodu, Ruprechtova, Krásenska, Zábrdovic, Židenic, Líšně atd. atd.
Za těmi kráčely jednoty brněnské a sice slov. spolek čtenářský, "Matice Moravská", "Svatopluk" (řemesln. beseda), "Blahobyt", "Výpomocná pokladnice řemeslníků", pak spolky potravní z Kartous, Maloměřic, Obřan, Husovic, jednoty vysloužilců ze Šlapanic, Blažovic atd. atd.
Konec průvodu činilo banderium z Jedovnic, Klobúk, Blažovic, Tvarožné, Šlapanic, Podolí, Rajhradu atd., švarní to hoši s praporci, v krásném kroji národním.
Než-li se tento slavnostní průvod, jehož všecky účastníky nelze nám ani udati, z Křenové Kolištěm, Kobližnou ulicí, Velkým náměstím a ulicí Rudolfovou úplně dostal na náměstí Ratvitovo, trvalo to více než hodinu, ač rychlým se ubírala krokem jednotlivá oddělení. Průvod čítal více než 15.000 osob. Všude, kudy se tento slavnostní průvod, v Brně ještě nikdy nevídaný, ubíral, byly ulice a náměstí přeplněny jásajícím lidem a volání "Na zdar" dunělo od jedné ulice k druhé. V průvodu bylo 118 praporů, nejvíce skvostných, a deset sborů hudebních, které střídavě zanotovaly veselé písně.
Na náměstí Ratvitovu byla postavena u kostela protestantského s průčelím k divadlu velká tribuna s nižší estrádou pro zpěváky. Na koncích tribuny se vypínaly dva sloupy, s nichž vlály velké slovanské trikolory; ostatně byla tribuna draperiemi a prapory v barvách moravských a rakouských, jakož i chvojím velmi vkusně dekorována. Na tribuně byl střed ponechán pro matku a kmotry praporu, starostu a praporečníka "Sokola" brněnského; po stranách více než 600 osob se umístilo.
Přední místo ponecháno pro hodnostáře, z nichžto se dostavil J. Exc. pan místodržitel hrabě Sig. Thun s místodržitelskými radami Sankotem, ryt. Herlthem, ryt. Winklerem, policejní ředitel ryt. Pichler.
Ze zemských poslanců moravských jsme viděli Dr. Pražáka, hr. Egb. Belcrediho, prof. Dr. Helceleta, Jos. Wurma, Jindř. Dvořáka, prof. Demla, Skopalíka, Kornyšla, Přerovského a Klevetu, z českých profesora Zeithammera. Z obecní rady brněnské se nikdo nedostavil, ani pan purkmistr. Jaká to škoda!
Nežli průvod slavnostní dospěl na velmi prostranné náměstí Ratvitovo, bylo již vše téměř přeplněno diváky. Z toho ať posoudí každý, jak ohromné bylo účastenství v slavnosti.
Po příchodu na náměstí Radvítovo postavila se hudba vojenská k tribuně a banderia se rozestavila na silnicích náměstí obkličujících. Sokolové utvořili před tribunou čtverhran podlouhlý, pěvecké jednoty se odebraly na estradu před tribunou. Před tribunou na krajích čtverhranu Sokoly utvořeného se postavili praporečníci všech jednot a mezi ně se seřadily deputace pražských spolků, brněnský dívčí spolek "Vesna" atd. Ostatní spolky se postavily na zevnitřní straně čtverhranu.
Kočáry přivezly matku paní Marii Dvořákovu a kmotry praporu paní Kuncovou a Ladislavovou, pak slečny Leop. a Žofii Rudišovy, Hurychovu, Herm. Hlávkovu, Svobodovu, Olivovu, Zedníkovu, Valtrovu, Zelenou a Teplých až k tribuně, kde určeno bylo pro ně vyvíšené místo střední. Matka praporu byla černě, kmotry slečny mimo paní bíle oděny. Na levém ramenu měla matka praporu červeno-bílou stužku se slavnostním penízem památným, kmotry červené stužky s tímtéž penízem.
Když vše bylo rozestaveno, počato okolo 11 a půl hod. se slavnostním výkonem.
Napřed zapěli zpěváci za průvodu plechových nástrojů krásný sbor "My jsme boží bojovníci." Po té konala matka praporu paní Marie Dvořáková řeč, již jsme již byli včera uveřejnili. Když byla matka praporu a po ní všecky kmotry zatloukly hřeby pronesše hesla, v řeči praporečníkově vesměs uvedená, odevzdala matka prapor starostovi "Sokola" p. Flor. Zedníkovi, tento pak vykonav řeč odevzdal ho praporečníku jednoty p. Mich. Urbánkovi. Řeči starosty i praporečníka již včera jsme byli uveřejnili. Připomínáme jen, že všecky řeči byly s neobyčejnou nadšeností přijaty.
Mezitím co se prapor odevzdával jednotě, předstoupil praporečník pražských řezníků p. Kesler a po jadrné krátké řeči pověsil na prapor vavřínový věnec a dva krásné fábory co dar pražského spolku řezníků. Dívčí spolek brněnský "Vesna" daroval též skvostný věnec, "Sokol" pražský pak 2 fábory, trikolory to s přiměřenými hesly.
Když byl praporečník povztýčil odhalený prapor, hromově zadunělo v zástupech "Na zdar!" "Sokolu" brněnskému. Při tomto vyšinutí praporu se stala nepatrná nehoda, an dolejší část žerdě se vymkla pod tíží věnců a fáborů z hořejší; jinak ale nebyl prapor nikterak porušen a tím patrně se zhojí radost zuřivců německých, kteří nepatrného příběhu ve své škodolibosti jako pověrčiví lidé již dělají kapitál.
Prapor sám jest velmi skvostný a z těžkého hedvábí; na bílé straně jest moravská orlice v rohu a ve středu vyšito "Sokol Brněnský." Na straně červené jest sokol s heslem v pářatech "Tužme se!" Okolo krajů obou stran vyšit stříbrem lípový věnec, na konci žerdě upevněn stříbrný sokol rozlétající. Praporu přidány skvostné fábory matkou a kmotrami.
Po řeči praporečníka zapěli pěvci sbor "Svoji k svému," načež vojenská hudba zanotila píseň "Hej Slované", již celé shromáždění zpívalo. Věru tento okamžik byl nejslavnější ze všech!
Představte si skvělý ten obraz. Velké náměstí jest naplněno nadšenými účastníky slavnosti ze všech uhlů koruny České. Každá skupina má pro sebe něco malebného, nejvíce ovšem malebného poskytuje poseté lidmi prostranství na tribuně a okolo ní. Ty šumící skvostné prapory veselých barev, ty pestré kroje Pražanů, to krásné skupení, na tribuně okolo nového praporu.
A okolo všeho toho stojí všude, kam oko pohlídne, hlava vedle hlavy, tak že by jablko nepropadlo, a davy tyto lemí švarní banderisté kolkolem. - Nad tímto ohromným táborem se pne jasné nebe. A ty velké, velké zástupy společně pějou nadšeně píseň opravdu národní!
Po odzpívání písně provoláváno celým shromážděním "Sláva" koruně české, bratrství Čechomoravanů, bratřím Čechům atd. Na to pak slavnostní výkon o 12. hodině skončen a nastal rozchod v pořádku věru vzorném, v jakém vůbec celá slavnost před se šla.
(Dokončení.)
Telegramy k slavnosti došlé.
Slavnostní výbor došly následující telegramy:
(Pokr.)
Z Karlína, 29. května. Statečnému Sokolu "Sláva!" Karlínským účastníkům "Na zdar!" volá stará garda Kedlů u základního kamene v Karlíně.
Sasek.
Z Hořovic, 29. května. Srdečný pozdrav, hřímavé "Na zdar!" Účastníci slavnosti živnostenských spolků v Hořovicích na táboru ve Višňovkách u Hořovic.
Hanuš Zlionský, předseda slavnostního výboru a poradatel táboru.
Z Vídně, 29. května. Bratří v duchu s Vámi nepřátelům na vzdor bratrskou si přísahejme věrnost!
Českoslovanský dělnický spolek "Vidín."
Z Pešti, 29. května. Všem bratrům Moravanům a přítomným hostům z Čech zasílají bratrský pozdrav v Pešti žijící Čechové.
Thum. Kolář. Švarc.
Poznámka: Řada telegramů pokračuje dál, a pokračuje také v dalších číslech Moravské orlice ze začátku června 1871.